Známe svého koně??
I. Potřeba jídla a pití
U lidí je mnoho prvků chování symbolicky spjato s jídlem. S jídlem také souvisí ty rozsáhlé množství obřadů a zvyků, že by se s jejich popisem naplnilo mnoho knih. Ve světě zvířat zabírá jídlo velkou část jejich denních aktivit. Způsobem, kterým zvíře přijímá potravu, často ovlivňuje celý jeho charakter. Někteří koně sežerou vše co
vidí, ale těch je menšina. Hnědák dokázal předvídat krmení ještě dřív, než spatřil kbelík. Když mu ošetřovatelka jídlo nesla řehtal a tvářil se jako by nikdy nežral, ale jen do okamžiku kdy byl před něj kbelík postaven. Potom strčil nos na dno a obsah vyhrnul na podlahu.Když jsme obsah pečlivě vysbírali udělal to znova. Když ne, tak začal pečlivě sbírat každé zrnko. Když jsem koni nabídla kus mrkve nebo hrst ovsa, vše sežrali a pak mi ruku olízali. Klisna, ta se po krmivu vrhla a neváhala požít ani zubů.
Přijímání potravy také závisí velkou měrou na duševním stavu koně. Strach a neklid očekávání nějaké události poškozují chuť k jídlu. Je to dáno tím, že psychický stres způsobuje energetických rezerv z tukových zásob a jater do krevního řečiště, a tak je nahrazována energie, která se za běžných okolností uvolňuje z potrav. Z biologického hlediska slouží tento mechanismus velmi užitečnému účelu. Podrážděné nebo vystrašené zvíře prchá a je schopno urazit velkou vzdálenost značnou rychlostí.
V takovém případě zvíře raději nejí, nicméně tento stav je pouze dočasný. Jsou-li zvířata příliš často rozrušena, jejich organismus rychle spotřebuje rezervy z potravy a začne ztrácet kondici. Toto je častý případ koní, kteří jsou během sezony často honěni až do schvácení a při nočním návratu do stáje odmítají žrát. Toto chování je však více pochopitelné než jev opačný tj. příjem potravy za účelem uspokojení jiných potřeb než je hlad tak se mohou pokoušet uspokojit zvráceným způsobem nadměrného příjmu potravy.
Krmení se také může stát činností, kterou se kůň uklidňuje (podobně, jako když člověk kouří)
Rozsah žravosti a chuti k žrádlu u koní nezávisí jen na míře hladu, ale také na způsobu předkládání potravy tj. ne na potřebě ale taky na podnětech.
Někteří koně žerou raději o samotě než ve stádě, jiní naopak ve společnosti jiných.
Někteří dají přednost potravě předkládané v malých množstvích, jiní se dají krmivem jen těžkou zaujmout, jak ale jednou začnou žrát, spořádají vše co je jim předloženo.
II. Odměny
Existuje ještě jeden aspekt krmení, jehož pochopení je přínosem pro jezdce a pro ty co koně trénují a obsedají. Platí totiž, že cesta k srdci koně prochází žaludkem. Způsob, jak koni říct že něco udělal správně je odměna v podobě něčeho dobrého k snědku. Jenomže toto pravidlo platí především pro ta zvířata která se krmí pouze občas jako je tomu například u psů. Koně oproti tomu patří do skupiny zvířat, která přijímají potravu v dlouhých periodách během dne, a tak jim malý kousek potravy během dne nepřipadá důležitý. Netvrdím, že se koně nemohou naučit spojovat si určitého člověka s nějakým pamlskem, že si nezvyknou přijímat krmivo na určité pokyny, nebo že neočekávají odměnu s očividným potěšením. Ale může se stát, že si ji koně nemusí spojit s úkony za které je člověk odměňuje.
Výtažek z článku od : Ing. Simony Stejskalové
časopis jezdectví 4/93
článek
(žužle, 6. 2. 2008 9:57)