Zlozvyky
Zlozvyky u koní
Znáte to? Kůň zapřený zuby o žlab či hrazení, vyklenutý krk a ….klk!Polkne vzduch.Ano klkáč v akci.Tento kůň nám předvádí jeden z nejčastějších koňských typů stereotypního chování. Klkání,hodinaření či obcházení boxu dokola se vyskytuje u 10 – 20 % populace domacích koní.
Takové chování může být problematické, protože narušuje celkovou spokojenost koně, jeho zdravotní stav, kondici i jeho další využitelnost coby koňského atleta.
Přestože takové způsoby chování jsou známé již po staletí, bylo jim dosud věnováno jen málo vědecké a výzkumné pozornosti.Nejvíce studií můžeme najít o dostihových koních, protože těmito zlozvyku jsou postiženi především právě oni.
Definice
Zlozvyky,správněji stereotypní chování neboli stereotypy, jsou naučené způsoby chování.Neustále se opakují bez zjevného účelu či funkce. Patří sem i tzv. nutkavé pohyby, které se vyvíjejí v prostředí s nevhodnými podmínkami. Pokud se jednou u postiženého jedince rozvinou, může se stát na nich závislý.
Stereotypní chování neboli lidově zlozvyky jsou rozmanité avšak nikoli nepodobné.Zvířata je opakují neustále dokola. Etologové popisují mnoho typů stereotypního chování, které= byly pozorovány u domácích zvířat chovaných v zajetí.Koně jednotně ´´preferují´´ stereotypy prováděné hubou – klkání.
Klkáč se zahákne řezáky o nějaký předmět,například žlab,napáječku nebo cokoli jiného, o co se může opřít. Uchopí předmět zuby, otevře tlamu a zároveň i hrdlo. Vyklene krk, odtáhne se dozadu a celý proces zakončí charakteristickým zvukem. Někteří koně klkají bez opory.Obecně se říká, že tito koně polykají vzduch. Jenže rentgenologicky a endoskopicky bylo zjištěno, že vzduch se nedostane až do žaludku.
Klkání se liší od stereotypů. Kdy kůň vykonává různé pohyby (lokomoční stereotypy) nebo chodí (ambulatorní). Tehdy se kůň pohybuje v pravidelném rytmu.
Při hodinaření neboli tkalcování přešlapuje na předních nohách, obvykle v jednom místě stáje. Přenáší váhu z jedné nohy na druhou a někteří při tom kýve hlavou ze strany na stranu .Nebo házejí hlavou nahoru dolů. Tito koně si mohou vyrobit vážné poranění končetin, např. kroužek, nebo budou mít problémy s karpy (zápěstí neboli ´´ přední koleno´´) zároveň si tak opotřebovávají podkovy. K tomuto typu zlozvyku patří i chození v boxe kolem dokola nebo kopání. Ty však patří k méně častým problémům. V prvním případě kůň chodí neustále v boxe dokola podél stěn, ve druhém případě kope zadní nohou proti zdi nebo mřížím, ať už proto, že se mu líbí ten zvuk, potřebuje uvolnit energii nebo na sebe upozorňuje. Někteří koně mají zlozvyk se sami zraňovat, koušou se a štípou tyto zakořeněné zlozvyky mohou narušit celkový zdravotní i psychický stav koně nebo jeho využití jako atleta. Jen výjimečně neškodí koni ani neruší jezdce či majitele. Pokud kůň žvýká dřevěné ohrady nebo okusuje kovové či kamenné žlaby, ještě to neznamená že z něj bude klkáč. Sporadické pohození hlavou není známkou hodinaření ; a pohyby , které kůň vykonává při vzrušení, nejsou nutkavým chozením po boxe. Avšak pokud se toto chování stane zvykem, problém je na světě. Koňaři takovému chování říkají stájové zlozvyky, protože je pokládají za defekt koňské osobnosti. Na druhé straně etologové je považují za následek problematického prostředí. Někteří odborníci považují zlozvyky za chorobu. Je to otázka názoru (záležena typu koně, na druhu problému a využití koně, apod.) zda daný zlozvyk lze nebo nelze považovat za onemocnění. Rozhodně, pokud zjistíme u některého koně ve stáji stereotypní chování, je jasné že není něco v pořádku. Taková zvířata mohou ohrozit člověka, protože kůň provádějící právě svůj zlozvyk není spolehlivý. Bezohledně může na člověka šlápnout či ho kopnout……
Proč bývají koně postiženi stereotypním chováním?
Koně jsou od přírody velice činorodá zvířata,jsou vzhůru a aktivní 12hodin denně ,5hodin podřimují a 7hodin spí. V přirozených podmínkách je jejich tlama velice zaměstnána - neustále se pasou ,používají ji ke komunikaci a navozování či udržování sociálních kontaktů ,k ochraně před nebezpečím.Co se týče krmení – chodí a pasou se a opět chodí a pasou se ,a tak projdou široké okolí ,dokud nespasou vhodnou trávu. Na své nohy se spoléhají snad celý den – když postávají u svých druhů , když se popásají , když utíkají od nebezpečí , když se brání kopáním nebo vyhazováním.
Zase ta domestikace
Domestikací lidé omezili jejich životní prostor , uzavřeli je do malého prostoru , aby je mohli využívat jako atlety, jako dělníky, a jako domácí mazlíčky. Ploty a ohrady jim omezily prostor k pohybu a často je také oddělili od stádových druhů.Krmení jim lidé podávají přímo pod nos na jedno místo. Lidé sami rozhodli jak jim zorganizují život – kde budou koně žít, co budou žrát, co budou dělat. Lidé očekávají od koní, že budou kultivovaná a přijmou jejich diktaturu bez námitek. Od sportovního koně se očekává, že při svém výkonu se sebe vydá maximum energie, potom se hned uklidní a zůstane někde stát jako neživá věc.
Stejně tak domestikace ovlivnila dědičné vlastnosti koní, většina koní na světě je výsledkem plánovaného šlechtění. Dnešní koně jsou potomci mnoha generací koní, kteří žili pod ´´lidskou nadvládou´´. Genetika tak ovlivnila jejich chování i reakce na okolní podněty – jak vyjádřit své druhové potřeby tlamou a nohama. Zvířata si na prostředí kontrolované lidmi zvykla rozdílně , některá snášejí svůj ohraničený život lépe než jiná, avšak někteří koně musí strávit několik hodin o samotě. Také emoční projevy koní se podařilo lidem zkultivovat. V mládí se kůň naučí některé způsoby chování, až se stanou jeho zvykem. Někteří jedinci, možná že všichni, mají sklon k stereotypům, stejně jako lidé provádějí automaticky určité činnosti, jsou – li frustrování nebo se nudí.
Je některé plemeno odolnější?
Neexistují žádné záznamy o tom, že by se výskyt stereotypů vztahoval některým plemenům, l když takové chování můžeme sledovat častěji u některých krevních linií. Bylo zjištěno,že stereotypní chování má své genetické predispozice. Chce – li majitel vědět, zda jeho kůň bude mít sklon ke klkání, měl by zjistit, zda neklkala jeho matka, otec či sourozenci. Také většina koní, kteří trpí jedním zlozvykem, má sklony k tomu že po čase začnou předvádět i jiný. Stereotypní chování pozorujeme především u lehčích plemen koní, např: poníci nemají sklony ke zlozvykům. Chladnokrevníci, jsou- li postiženi zlozvykem, spíš si hrají s vodou, mnohem méně často hodinaří, ale obecně řečeno nejsou u nich zlozvyky tak častým jevem.
Co vlastně koním chybí nebo jim snad nadbývá?
Abychom mohli koně uchránit před rozvinutím stereotypního chování, je důležité znát a pochopit možné příčiny. Domestikovaní koně mohou frustrování, když je člověk nutí přizpůsobit lidskému prostředí. Koně mají své potřeby a pokud jim člověk nevyhoví, může se jejich chování na nějakou dobu změnit.pokud vliv nevyhovujících podmínek přetrvává, toto chování se stane zvykem.Přesné příčiny jsou ještě poněkud nejasné, přestože to vypadá jako, že zlozvyky lze spojit s pobytem ve stáji.Management stáje může tyto zlozvyky ovlivnit.Existuje studie zabývající se vzájemným vztahem určitého managementu stáje a výskytem stereotypního chování u koní. Autoři sledovali celou řadu možných příčin, například různý vliv odstavu hříbat (a předčasného odstavu) , tréninku, krmení, ustájení a sociálních kontaktů. Zjistili, že ve sledovaných stájích zlozvyky trpí 5 – 25% koní.Nezjistilo se zda se jedná o jakýsi způsob, který koni pomáhá vyrovnat se se stresem.
Je pravděpodobné, že se koně cítí osamělí a trpí úzkostí, jsou – li odděleni od jiných koní. Pokud se o ně člověk stará jako o vězně, uzavřeného na 23 hodin do tmavé a malé stáje, není divu, že brzy kůň propadne nějakému stereotypu. Pokud koně separujeme od ostatních, pokud mu násilně změníme prostředí, jen vytváříme takové stavy a situace v kterých má sklon k rozvoji stereotypů. Jejich výskyt je tím častější, čím více se kůň nudí, čím menší a vzácnější má kontakt s jinými koňmi nebo lidmi. Tento poznatek je třeba mít na paměti i v době klidu a odpočinku koně – vždy by měl mít možnost kontaktu se svými druhy. Například i v době karantény potřebuje aspoň lidský kontakt – pravidelné a několikadenní čištění, pohybování. Někteří koně jsou nervóznější, mají v sobě mnoho energie. Tito koně pak jsou frustrováni, pokud nemají dostatečný prostor nebo dostatek činnosti, nudí se, protože se jim nedostává patřičné množství vnějších podnětů. Např. klkání se vyskytuje častěji u dostihových a drezurních koní než u koní využívaných k vytrvalostním sportovním disciplínám. Je to proto,že dostihový a drezurní koněstráví více času ve stáji, jejich trénink je sice intenzivnější, ale kratší. Také způsob krmení domestikovaných koní je jednou z mnoha příčin výskytu a rozvoje zlozvyku. Koně se v přírodě živí pastvou. Jejich trávící trakt je přizpůsoben téměř kontinuálnímu příjmu menších dávek krmiva, proto se koně pasou vlastně celý den. Tím že jejich denní krmnou dávku rozdělíme na pouhé 3 – dokonce někdy jen 2!- dílčí dávky, výrazně narušujeme jejich vrozenou potřebu neustále něco spásat. Dále také velice záleží na skladbě jejich krmné dávky. Většinou je příliš bohatá na energii a chudá na vlákninu. Mnoho lidí podává koním stále jen různé granule či pelety a ubírá jim sena. Bylo zjištěno,že se výrazně zvýšil výskyt zlozvyků u koní, kteří denně dostali méně než 6,8 kg píce. Podobné případy lze vidět i u prasat - často okusují hrazení kotců. Omezení objemu krmiva je snad pro koně – ve vztahu ke zlozvykům – závažnějším problémem než omezení pohybu. Jednou z možností, jak se zlozvykům vyhnout nebo alespoň omezit na minimum, je rozdělit denní dávku na mnohem více menších dílčích dávek a zvýšit množství objemného krmiva. Víme, že většina zlozvyků, prováděných tlamou, je spojena s pocitem hladu. Pokud tato potřeba není uspokojena, kůň se chová, jako by žral, a pokud žrát nemůže, tuto činnost opakuje, až se stane zvykem.